Až na hranice bývalého Protektorátu posouvají želenou oponu ministerští úředníci z dopravy. Alespoň lidem v Karlovarském kraji to tak musí nutně připadat.
Miloslav Zítka
Mnoho politiků, a někteří na tom postavili i svou předvolební kampaň do Sněmovny v roce 2013, tvrdí, že Karlovarskému kraji chybí dálniční spojení s Prahou. Téměř nikdo se však nepozastavuje nad faktem, že po změně jízdních řádů v červnu 2013 došlo k tomu, že ve večerních a ranních hodinách se občané kraje musí cítit jak zapadlí vlastenci. Poslední vlak, kterým lze dojet do Chebu odjíždí z Prahy již v 18:15 hodin !
V podobném duchu jsou i možnosti časného ranního spojení v opačném směru.
Proč se stát chová ke svým občanům rozdílně? Vždyť do stejně vzdáleného Šumperka ( pro přesnost Šumperk je po kolejích o 2 km blíže ) lze z Prahy vyjet i o dvě hodiny později a dorazit do cíle ještě hodinu před půlnocí. Co vede ministerské úředníky ke škrtům ve vlacích do Karlovarského kraje, který i bez toho je krajem s vysokou nezaměstnaností, nejnižším průměrným platem, odlivem mladých lidí ? Má někdo zájem, aby na západě bylo ještě hůř?
Jen malou náplastí je zavedení více spojů vedených jednotkou Pendolíno, která konečně mezi Plzní a Chebem může náležitě využít své technické přednosti oproti klasickým soupravám. Ještě rychlejšímu spojení tímto vlakem brání zpackaná výstavba koridoru na dvou místech mezi Plzní a Stříbrem, kde krátce po dokončení stavby jsou natolik závažné technické problémy, že muselo dojít k výraznému omezení rychlosti a tím i snížení propustnosti této tratě.
Nechce se mi domýšlet, že by to mohl být záměr - ukončit trať směrem na západ v místech, kde byla za druhé světové války hranice mezi říší a Protektorátem
